Rok v Melbourne

Včera to byl přesně rok co jsme odletěly z Prahy a zítra je to přesně rok, co budeme v Melbourne. Taková dvě malá výročí. 

Když jsem včera přišla domů, tak za dveřmi na mě čekal balíček, plný úžasných věcí, Hani díky... byly v něm například Fidorky, Studentská pečeť, Kofila, Margot, Banánky v čokoládě... wow... ale taky Respekt, cédéčko Navarrový a další jiný báječný věci.. Tak to bylo takové hezké připomenutí toho, jak jsi mě před rokem vezla na letiště. Ještě jednou dík. 

Zítřejší roční výročí oslavíme po Melbournsku - jdeme na footy! Strašně se těším, protože je to už SKORO finále, takže předpokládám, že MCG bude vyprodaná a zažijeme stotisícihlavý dav fanoušků. A taky zejtra hraje můj tým, Sydney Swans. No já vím, že jsem ještě nikdy nebyla v Sydney, ale když jsem tyhle chlápky viděla poprvý hrát, tak to byla láska na první pohled... Takže bydlím rok v Melbourne, které má devět footy týmů, ale fandím týmu ze Sydney - ta má v tuto chvíli tým jenom jeden. A pevně věřím, že to letos vyhrajeme! Určitě vám napíšu, jaký to bylo!

Dneska jenom krátce, je už pozdě a musím jít spát, abych byla na zítřek čerstvá... haha... takže jenom ještě malá poznámka pro Éčko - já jsem sice napsala, že přijedem v březnu, ale možná sis nevšiml, že jsem nenapsala rok :-)

Tak pa, lidi, brzy zase načtenou!

Petra

Wake in Fright

Minulý týden jsem se věnovala Mistrovství světa v atletice. Austrálie a zvláště Melbourne je nazývána zemí respektive městem sportu, ale za sport je tu považováno rugby, footy, kriket, surf a sem tam na milost vezmou tenis. Nicméně od doby co máme našeho spolubydlícího Rommiho, který je Ind a bohatší než my, tak můžu sledovat i sportovní kanály, protože Rommi nám zapůjčil set-top-box... jupííí. A Australáci se kupodivu překonali a dávali atletiku každý den pravidelně. Hitem šampionátu se pro mě nestal Bolt ani Bára Špotáková, ale kupodivu Rommi. Jak se tak dívám na rozběhy mužů na sprint, Rommi projde kolem televize a sdělí mi: Petra, black people are very quick! Haha.. no abyste tento vtip řádně vychutnali, musím vám Rommiho vyfotit a ukázat...

Ještě teda k Melbourne - město je nazýváno městem sportu (rozuměj Australian Open, Formule 1, Grand Final AFL), módy a jídla. Tak sport jsem tu okusila AO bylo úžasné a zažiju ho ještě jednou příští rok! Formuli 1 taky a dá-li Bůh, tak příští nebo přespříští víkend se podívám i do MCG na nějaký ten zápas footy naživo, 

Ale to není to hlavní, co jsem vám dneska chtěla napsat, chtěla jsem se s váma rozdělit o jeden filmový zážitek, australský film z roku 1971 Wake in Fright nebo taky Outback u nás pod názvem Zapadákov. Po shlédnutí tohoto filmu a skoro dvou letech života v Austrálii se mi určité věci propojily... no nebudu to prodlužovat, ten film je prostě šílenej a na některý scény z něj asi nikdy nezapomenu a zcela určitě se na něj nebudu dívat znovu! Předpokládám, že naše intelektuálně vzdělaná mládež film zná a viděla ho, na csfd má 84%, ale doporučuji se na něj dívat pouze v případě, že nervy jsou v pořádku a jste řádně odpočinutí. A taky ne moc najedení, vraždění klokanů je fakt silná scéna! Občas mám takový filmy, na který musím pořád myslet nebo aspoň na některý scény z nich, a tenhle k nim teda rozhodně patří. 

A teď speciální odstaveček pro Andul - neboj, to strašně uteče a jsem doma, tady čas běží jako blázen! A ještě ti přidávám svůj dnešní horoskop, to jsem se fakt pobavila a zasmála a asi ti teda zavolám!

Můj horoskop na 10.9.2011 - Beran
Kdo by byl sám a mlčel, když kolem je tolik příležitostí k rozhovoru? Nejlepší spojence najdete mezi Lvy, se kterými se můžete houpat na vlnách. Vlny dálkového spojení internetu nebo mobilních telefonů dokáží přemostit rozdíly mezi vzdálenými hvězdami i rozdílnými povahami lidí. Pokud se s někým dohodnete, vaše spojenectví může být trvalé.

Tak přátelé, mějte se jak chcete, to je ostatně vždycky nejlepší, užívejte všeho a žijte svý sny.

Brzy načtenou. P.

Bushpig and retard

Tak takovou záplavu komentářů jsem opravdu NEČEKALA! Jak radostné.. úplně tady štěstím pláču a i jinak jsem bez sebe... hehe.. njn, vím, že jsem líná, ale na vině je taky náš prachbídnej internet, kterej po odstěhování se z města je prostě tak pomalej, že mám občas pocit, že do gůglu dojdu rychleji pěšky!

Určitě jsem se už někdy v předchozích článcích zmiňovala o Radkovi, jednom známém, kterého tady máme, potkali jsme se náhodou, jenom pro připomenutí, Radek neboli Ráďa z Melbourne (jak sám sobě s oblibou říká) je Čech, mámu má Australanku a v Autrálii žije něco přes dvacet let. Ráďa je prostě Ráďa. Neodolatelný, úplně nejvíc inteligentní ze všech a tak. Ráďa nás asi před třemi týdny nebo před měsícem vzal ven, na St. Kildu do baru, na nějaký zlevněný pivo. Pivo nebylo špatný, ale jinak docela nuda, takže nakonec nás odvezl do podniku s názvem Mathew Flinders v Chadstone - kousek od nás a to teda bylo něco! Hrála tam živá kapela, pro nás úplně mega-zážitek, protože o živou muziku je v Melbourne opravdu nouze, panáky nebyly tak moc drahý a v osazenstvu převládali chlapi, dokonce v přijatelné věkové kategorii (rozuměj - ani moc mladý, ani moc starý). Regina mě okamžitě ponechala na pospas Radkovi, který mi neustále ukazoval nějaká děvčata nebo ženy a o každé říkal, že je bushpig, to je jeho oblíbené slovo. Není to pochvala. Koneckonců, mě osobně Ráďa nazývá bojlerem, taky fajn. Když jsme tedy ohodnotili všechny ženy, omluvila jsem se a vydala se jakoby na záchod a skončila na baru, kde se se mnou začal bavit nějaký typ. Typa usilovně balila blondýna, která s námi seděla u stolu, nicméně on nezabral a snažil se mi imponovat například slovy - je v tobě něco německého - já odvětila no to víš že jo, když můj táta je poloviční němec a tak podobně naše konverzace pokračovala. Pak jsem typa představila Regině a Radkovi, a hádejte, jak ho Radek nazval? No ano, retard. Takže po příjemné sobotní noci strávené ve společnosti bushpigů a retardů jsme se nechali Ráďou odvézt domů a teď už do MF chodíme samy bez něj. 

Ale druhý den se Ráďa předvedl v lepší barvě a vzal nás opět na St. Kildu do přístavu, kde jsme čekali na západ slunce a na tučňáky.. to si neumíte představit, opravdu jsem viděla tučňáky naživo, ne v zoo a vlastně ve městě! Jsou strašně srandovní, plavou pod vodou a pak vylezou na kameny, kde na ně čekají jejich mláďata a krmí je. Malinký tučňáčky jsme taky viděli, jak postupně zapadalo slunce tak začali tak jakoby pískat a volat ty svý rodiče, no to bylo fakt pěkný! Ještě bych se tam na ně chtěla někdy podívat a vzít foťák, ale ono se nesmí fotit s bleskem, protože ti malí tučňáčci by mohli oslepnout... 

Tak to by bylo pro dnešek všechno, je skoro čas se začít připravovat na páteční návštěvu hospody, 

dík za všechny ty komentáře a mějte se skvěle.

Vrátím se v březnu příští rok.

Nejsem hubená, jsem bojler, ale poprosím Reginu, aby mě teda vyfotila, nicméně se obávám, že se bude bát, aby jí nepraskla čočka ve foťáku.

Pište mi. Stejská se mi. Brzy načtenou. P.

Svatba po australsko - česku

Tak tomu anonymovi - poslední komentář k příspěvku Kalhotky.. místo blogu jste měli Apetito, ve kterém jsem měla článek Pohlednice z Austrálie.. byla jsem unavená z toho psaní, je to prostě náročný! A příště se podepiš, ať můžu nadávat adresně! 

Jak už asi víte, byly jsme s Reginou na místě činu, na Gold Coastu, kde jsme strávily úžasných osm měsíců prázdnin loni a předloni. Sehnaly jsme levné letenky a levné ubytování a vyrazily. Na letišti nás vyzvedla nevěsta Míša i se ženichem Petem a jejich synem Maxem a odvezli nás do našeho hotelu. Pronajaly jsme si studio kousek od pláže a kousek od centra GC, a bylo to úžasné, hotel měl bazén, vířivku, saunu, posilovnu a tenisové kurty a stál pár šupů. Dorazily jsme asi kolem jedenácté v noci a do rána do čtyř jsme vařily - bramborový salát a různé pomazánky, krabí, česnekovou, vajíčkovou a já nevím co ještě. V pidi hotelové kuchyňce je to opravdu zážitek, zvláště, když děláte bramborový salát pro dvanáct lidí. Ráno to samozřejmě věděl celý hotel včetně manažera, všichni mlsně koukali na naše bedny s jídlem a vyptávali se, co to jako je a co se děje a tak. To je ohromný rozdíl proti Melbourne, na GC se s váma každej, ale úplně každej baví a to pořád. A Australáci milujou domácí jídlo.... Ráno jsme vstaly v půl osmé, nachystaly se a odjely do Míšina domu, kde jsme pokračovaly v přípravách, pekly jsme štrůdly a chystaly věci na chlebíčky a tak. Pak jsme odjeli všichni na pláž, kde byla svatba, bylo to děsně romantický, ale ano nebo co se říká jsem neslyšela, protože jsem konejšila řvoucí dítě Maxe. Potom jsme se vrátili zpátky do baráku, zase něco dělali kolem jídla, pak byl oběd, svatební dort, a většina hostů odešla domů (bylo kolem páté odpolední..) Tak jsem z toho byla taková zmatená, nicméně my jsme vydržely asi do deseti nebo do jedenácti, to už přesně nevím, a taky se odebraly do našeho hotelu. A obě jsme měly radost, že už to máme za sebou... A konečně nastala naše mini-dovolená - pláž, moře a slunce! Bylo tak nádherný počasí, že jsme se i trochu opálily!!! A zapařily jsme jako za starých časů, dokonce jsme tam potkaly nějaký lidi, co si nás ještě pamatovali, po víc než roce... A v sobotu večer zase zpátky do Melbourne, do tý naší kosy... a zase ten kolotoč - práce, škola, atd. Ale bylo to fajn! Miluju výlety!

Od té doby se kupodivu i mírně vylepšilo naše nevyzpytatelné Melbournské počasí, teď máme krásně teplo a svítí nám sluníčko, na zimu celkem slušných dvacet stupňů, tak to je paráda! A co vy tam v Čechách? Pořád si stěžujete, že není žádné léto a zrovna jsem na internetu četla, že v pátek u vás bude 36 stupňů! To je teda síla, tak hlavně nepodceňte pitný režim!

A když mi napíšete hodně, ale opravdu hóóódně komentářů, tak napíšu obratem další blog - a sice o Mathew Flinders Motelu a o tučňácích v centru Melbourne!

Jsem na vás zvědavá, jestli to bude tahák... mějte se skvělě a brzy načtenou!

Petra

Kalhotky???? Kalhotky!!!

nebojte se, dneska to nebude o krtečkovi... Minulý týden jsem si vzpomněla na "audio-porno", které za socíku namluvil Kaiser, pravděpodobně i s Lábusem, ale to už si nepamatuju, pamatuju si z toho jenom větu - Sundávám si kalhotky, pod nima mám druhé kalhotky... Pamatujete si to někdo? Vím, že to byla děsně ilegální nahrávka, která se předávala na kazetách, spíš se jenom zapůjčovala k poslechu.. Tak takhle nějak jsem si připadala minulý týden, když jsem dostala 27 kusů fungl nových krásných kalhotek, vesměs značky HOT.  Nikdy jsem si moc na prádlo neujížděla, jsem takovej ten pohodlnej typ, ale teď jsem zjistila, že to teda má něco do sebe! Vlastním několik opravdu ukázkových modelů, mám chuť je nosit přes džíny navrch :) A má rána jsou rázem veselejší, když si vybírám, který z HOT modelů si obléknu, v podstatě jsem se stala otrokem kalhotek. A dneska mi Regina přinesla další kousek do sbírky, jsou tak úžasný, že vám je snad budu muset vyfotit :¨)

Tak co u nás novýho - předně teda zima, ale jako že fakt kosa tady je... hnus.. včera celou noc lilo, vypadalo to, že už nikdy pršet nepřestane! 

Taky vám ty víkendy utíkají tak strašně rychle? Já se vždycky tak strašně těším na víkend, odpočítávám kolik úklidů zbejvá do šábesu, a pak se jenom otočím a zase je pondělí ráno a musím jít makat... Tuto sobotu jsme poprvé navštívily Národní dům Čechů a Slováků v Melbourne neboli ve zkratce Sokol. V Sokole totiž byla akce, polská diskotéka, tak uznejte, to jsme si nemohly nechat ujít. Dorazily jsme tam kolem desáté večer, drze prošly zadním vchodem, takže ušetřily za vstupné a seděly jsme u čestného stolu - správcové Sokola Markéty. No a to asi bylo tak všechno. Trochu jsme popily, tancovat ani zpívat se nedalo, protože DJ hrál pořád dokola tu stejnou hudbu duc-duc... občas proložil polskou písní.. Ale Poláci hezky držej při sobě, umějí si to užít a evidentně se všichni dobře bavili.. My jsme dorazily domů kolem třetí, takže neděle byla ztracenej den, alespoň pro mě, protože red bull a vodka mě málem zabily... Nějak jsem přestala snášet alkohol, vůbec nevím, co s tím budu dělat, až se vrátím domů. 

Už netrpělivě očekáváme příští týden, máme koupené letenky, zabukovaný hotel a Míša z Gold Coastu volá každý den, svatba je za rohem a hlavně výlet!!!! Nemůžu se dočkat tepla a pláží a slunce a moře.. jenom doufám, že tam nebude taková kosa jako tady!

To je teda pro dnešek všechno, mějte se všichni krásně, jsem ráda, že po dobu mé nepřítomnosti se pěkně množíte, takže až se vrátím budu si moct založit tu soukromou školku a naplním jí jenom dětma mejch přátel...

Těším se na vaše komentáře a brzy načtenou!

Petra

Ze života uklízečky

Tak jistě jste si povšimli, že dnešní přispěvek je ze života uklízečky... nikoliv uklízeček... Ano, nastala velká změna v našem malém českém společenství, Regina povýšila!! Pracuje teď tři dny v týdnu v obchodě... já zůstávám věrná úklidu, alespoň prozatím.. Tak proto ze života uklízečky.. možná se tak bude jmenovat moje kniha, kdo ví? Tak co je u nás novýho za těch pár týdnů, co jsem nepsala. 

Hodně věcí - především máme nového spolubydlícího. O náš nejlepší pokoj v domě se vstupem na zahradu a vstupem přímo do koupely se ucházelo několik různých týpků - Australan, Japonka, Ir a pak Indové... Nakonec jsme vybraly typa, co vypadá trochu jako Usáma, tak jsem ho překřtila na Ládika... Jmenuje se Rommi - to je australská zkratka jeho šíleného indického jména, které nejsem schopná vyslovit a je to taxikář. Takže je pořád pryč a to je bezva. Zatím platí a chová se slušně. Neprudí. Nicméně, mě nemá rád - já jsem v naší domácnosti za zlou - vybírám peníze každý týden... haha... 

Taky nám začala další škola - náš nový učitel je.... Ind. Trochu problém, je nudnej, moc mu nerozumím a je děsně nafoukanej, nevím teda na co, ale taky mě nemá rád...myslí si, že jsem out... No to možná jsem, ale koho to zajímá, když platím školný, ne?

Každopádně zbožňuju Reginy novou práci, už jsem dostala boty, šátek, nějaký prádlo a tak.. v hodnotě několika stovek dolarů... Pracuje totiž v tzv. Ooop shopu, což je second hand na bázi charity - dostávají spoustu věcí z obchodů, neprodejné věci nebo s malou vadou, to pak prodávají a výtěžek jde na charitu. Obchod je židovský, takže na židovskou charitu. 

Za čtrnáct dní nás čeká dovolená - letíme na místo činu, to znamená na Gold Coast, kde je teď 23 stupňů (tady u nás v Melbourne je 12), protože Míša se vdává. Míšu známe ze školy, v dubnu se jí narodilo miminko a teď si bere Ozíka Petera. Toho rády nemáme a on nás taky ne, ale každopádně nás obě bude mít na svatbě..haha... svatba bude na pláži, tak se na to moc těším, ještě jsem žádnou tady nezažila jako host, jsem zvědavá, jaký to bude.. dám potom samozřejmě zprávu, doufám i v nějaký fotečky... 

Jo ještě se vám taky musím svěřit, že moje kamarádka Renata, potažmo její dcera Nikola mi zařídily článeček v časopisu Apetito - tak si ho koukejte koupit, vyjde to v zářijovém čísle, které se prodává v srpnu.. mám tam i fotku a jsem samozřejmě děsně vtipná, tedy jestli mi to moc neproškrtali... no nejsem taková celebrita, abych dostala poslední náhled před vytištěním... 

To je dneska asi tak všechno, jak vidíte, nic moc závratnýho, akorát jsem tak zkonstatovala, že mám fakt hustý klienty - představte si, minulej tejden mi klientka volala, jak se má její kočka.. jestli je jako v pořádku a naživu... Dala jsem jí kočku k telefonu haha... jo ještě jsem zapomněla, taky jsem vlastně povýšila, protože minulou sobotu jsem hlídala děti jedné své klientky... to je vám teda ale nuda, vůbec nechápu, jak to někdo může dělat, děti se vůbec nevzbudily, Ana mi nenechala žádný žehlení, takže jsem akorát seděla na gauči, jedla cookies co mi koupili a pila šampaňský, co mi nalili a koukala na Piráty z Karibiku... strašný... jsem asi stará na hlídání dětí... nebo jsem už závislá na uklízení??

Jinak jsem ráda, že se nám vrátil Jimmie BlackSmith, odpověď na tvůj komentář je - nevím, nevíme... a vztah s Polákem je zřejmě fér, protože oba teď pracují v jednom obchodě :)

Mějte se krásně, opatrujte se, napište mi.....

Brzy načtenou. Petra

Jak se zije uklizeckam na vesnici

Tak tu mame zase pondeli, den, ktery mam uplne nejmin rada ze vsech. Odjakziva. Nesnasim ho snad, i kdyz mam dovolenou, je to proste des a hruza. Nejdriv se teda omlouvam za to, ze pisu bez diakritiky, ale skoncili jsme dneska drive ve skole a tak sedim v knihovne a mela jsem zrovna stesti na volny pocitac, rozhodla jsem se tedy volneho casu vyuzit k napsani blogu. Ostatne, neni kam moc jit, venku je zima jako v psinci a do prace jdu az za hodinu, takze nejlip je v knihovne, je tu teplo, svetlo a pomerne klidek, az na toho typa, ktery sedi naproti pres stul a usnul asi pred patnacti minutami a desne chrape. Ani nevypada moc jako socka, ale asi mu to tady nejak nesedlo.

Tak co u nas - zitra koncime dalsi kousek skoly, doufam, ze uspesne zvladneme posledni test a tim padem ziskame certifikat Business cislo tri. Dneska jsme musely zase prezentovat, nastesti jsme prisly brzy rano, takze to nebylo tak moc hrozny jako minule, bylo jenom par lidi ve tride. Celou nedeli jsme ovsem stravily pripravou absolutne sileneho assigmentu, no to jsou vam takovy kecy, ze ani zvracet se mi z toho nechce, tak je to hrozny...

Nas domecek je fajn, jsme v nem zatim treti vikend, ten prvni jsme se stehovaly, druhy jsme vybalovaly veci a ted jsme si ho jako trochu uzivaly... zatim se nam nepodarilo najit spolubydlici/ho, takze jsme samy dve. Uz jsme se taky trochu zorientovaly v mistni doprave, rano je nejlepsi pesky na vlak do Carnegie, vecer to zase casteji jezdi do Glen Huntly.

Minuly tyden jsme obhledly nakupni zony v Carnegie a tenhle vikend v Glen Huntly, rozhodne teda vede Carnegie, protoze tam je zivo, velka trznice ovoce-zelenina a spousta otevrenych kramku. V Huntly je mrtvo. Taky uz jsme se zapsaly do mistni knihovny, tak jsem napujcovala spoustu Kingu, akorat bych teda potrebovala vice casu na cteni, nejradeji bych nejaky ten den/tyden vypustila a pobyla doma, v domecku a teploucku a koukala na filmy nebo cetla knihy.. misto toho musim porad makat.. Ale pristi tyden se nam trochu uvolni, protoze nebude skola, ctrnact dni prazdniny, jupiiii....

Jeste jsem taky "povysila" v praci, predstavte si, v patek mi jeden muj klient dal padesat dolaru, kdyz mu o vikendu nakrmim kocky.. haha, takhle snadno vydelany penize jsem teda jeste nemela, chtelo se mi hrozne smat, protoze ja bych mu je nakrmila zadara, ale on mi dal pado prej na tramvaj, haha, zaplatil mi tramvaj na ctrnact dni :)

Jinak celkem nic moc dalsiho noveho tady neni, lokalni Cechacci vsichni odjeli do Cech na dovolenou nebo zpatky, takze klidek a zadne prepadove navstevy.

A co u vas novyho, jak uzivate nastupujiciho leta? Jaky bylo jehne? Kam se chystate na prazdniny? Kolik novych potomku bylo pocato?

Moc se tesim na vase zpravy a komentare a opatrujte se.

Petra